1 - Rodina a přátelé
Nejtěžší pro mě bylo oznámení rodině a blízkým přátelům, co se stalo. Některým jsem volala a žádala je, aby neřídili, posadili se a pokusili se zprávu přijmout v klidu. Ticho prvních vteřin po oznámení zprávy se zdálo nekonečné. Nikdo tomu nechtěl věřit. Hlavní moje ujištění bylo, že žije, a že zatím nevíme, co bude dál.
Nejbližším přátelům jsem rozeslala zprávu:
"Ahoj, včera se nám obrátil život vzhůru nohama. XY srazilo auto a je po operaci hlavy ve velmi vážném stavu. Je v umělém spánku a musíme teď jen čekat. Držte mu palce! Děkuji."
Nevím, zda to byla vhodná zpráva, ale v tu chvíli jsem nebyla schopna napsat nic lepšího. Některým lidem zprávu předávala tchýně, švagr a další. O zbytek jsem se postarala sama, ale v tu chvíli jsem bojovala s tím, jak to sdělit, aby se nezhroutil i ten člověk na druhé straně, a zároveň i já.
Návštěvy rodiny a přátel
Je pravděpodobné, že vám každý řekne, kdy se za nemocným může zastavit a podpořit ho. Zvažte všechny možnosti a konzultujte to s lékaři. Jaký je současný zdravotní stav nemocného? Může na JIP/ARO přijít tolik lidí? Přeje si to nemocný? V případě vážného poranění mozku nikdy nevíte, jak dlouho to bude trvat, ale většinou opravdu dlouho, a věřte, že na návštěvy bude ještě dostatek času. Já jsem rozhodla, že dokud byl manžel na JIP, může ho navštívit pouze nejbližší rodina. Postupně jsem přidávala nejbližší přátele. Lékaři vám pravděpodobně také řeknou, abyste přemýšleli nad tím, zda by si nemocný přál, aby ho vidělo tolik lidí, a abyste postupovali podle toho, jaký nemocný byl a jaká by byla jeho přání.
Toto bylo pro mě jedna z nejtěžších věcí. Musela jsem pečlivě zvažovat, koho postupně za manželem pustím. Je to hrozné, že musím selektovat jeho přátele, ale neměla jsem jinou možnost, protože za ním chtěla od začátku snad polovina republiky. Měl hodně přátel, ale po čase poznáte, kdo z nich je skutečný přítel, pochopí situaci a nebude vás soudit za vaše rozhodnutí. Neberte to jako návod na návštěvy; udělejte to tak, jak potřebujete vy. Já jsem zvolila tuto cestu, za kterou si pevně stojím, i za cenu toho, že mě lidé soudí a nelíbí se jim to. Chráním svého manžela, protože ho s rodinou známe a víme, že by si nepřál, aby ho v této fázi navštěvovalo tolik lidí.
2 - Práce
Další osobou, kterou bylo potřeba zkontaktovat, byla moje nadřízená. U manžela to v práci již všichni věděli vzhledem k povaze jeho práce (policista), takže jsem to nemusela řešit. Kdyby měl jinou práci, nejdříve bych kontaktovala jeho zaměstnavatele a pak svého.
Své nadřízené jsem to napsala zprávou, bylo to ráno o víkendu. Nechtěla jsem ji rušit ve volnu a také jsem nevěděla, jak budu reagovat do telefonu (nechtěla jsem brečet jako želva). Bylo to pro mě vlastně jednodušší. Poté mi moje skvělá šéfová odpoledne nebo druhý den (to už si nepamatuji) volala. Volala jako kamarádka a jako šéfová mi řekla, že si mohu vzít třeba tři týdny volno a že se o vše postará. Požádala jsem ji zatím o první tři dny v týdnu. Rozhodla jsem se, že asi víc než týden bych nezvládla. Ty první tři dny byly nejdůležitější, protože jsem musela zařídit spoustu věcí a zajít na mnoho míst (banky, operátor, nemocnice atd.).
Zároveň jsem jí dala svolení, aby informovala náš tým a nejbližší vedení, protože si zaslouží vědět, proč jsem najednou tak rychle zmizela. V práci jsme jako rodina!
3 - Právník a fin. poradkyně
Další fáze: musím volat právníkovi a naší finanční poradkyni. Proč?
Už během prvního dne mi bohužel došlo, že tohle sama nezvládnu a budu potřebovat poradit a pomoci s papíry a právními záležitostmi. V nemocnici mi řekli, že budu muset vyřešit i tyto nepříjemné stránky situace. Když jsem zjistila, že je manžel v umělém spánku, došlo mi, že všechny jeho závazky (např. výživné) budu muset vyřešit já, a podle lékařů se neprobudí hned, bude to dlouhodobý proces léčby.
Právník: Musím vyřešit jmenování opatrovníka, protože potřebuji přístup k účtu v bance, abych mohla zasílat výživné a podobně. To jsme s manželem nikdy neřešili, nenapadlo nás, že bychom to v budoucnu museli řešit. Díky našemu skvělému právníkovi jsem byla jmenována opatrovníkem zhruba za 1,5 měsíce od nehody. Podle mých informací je to téměř rekord, že jsme toho dosáhli tak rychle. Vše byla však vynikající práce právníka a našeho okresního soudu v Trutnově. Nebýt jeho, sběr všech potřebných dokumentů by trval mnohem déle, některé by mě možná ani nenapadly.
Budete potřebovat:
Rodné listy: váš, zraněné osoby, případně dětí - společných i v rámci vyživovací povinnosti zraněného.
Oddací list, občanské průkazy atd.
Výpisy z bankovních účtů, čísla všech účtů zraněné osoby.
Všechny jeho finanční závazky: hypoteční úvěry, jiné úvěry, výživné atd.
Lékařskou zprávu, zprávu o nehodě, pokud vyšetřuje PČR.
Vaši pracovní smlouvu, kde pracuje zraněná osoba, jeho a váš průměrný plat/mzda.
Když jsem po zhruba dvou měsících od úrazu manžela znovu volala právníkovi s tématem, že chci napsat závěť, nejdříve se pozastavil nad tím, zda není brzo. Jenže není, nikdy nevíte, co může nastat, a po tom, jak se nám z minuty na minutu změnil život, jsem naprosto přesvědčená o tomto dalším kroku.
"Napsat závěť, zajistit, kdo bude mít v péči naše děti, základní informace k dědickému řízení atd."
Finanční poradce/poradkyně: V našem případě mám již nějakou dobu finanční poradkyni, se kterou jsem řešila nastavení našich pojištění a další témata spojená s financemi. I v tomto případě se ukazuje, že je důležité mít někoho na tohle téma. Proč? Pokud nejste vážně odborníkem na finanční produkty a nezvládáte si to vše obstarávat sami, tato osoba vám může pomoci nejen při finančním poradenství, ale i v takové těžké situaci. Podá vám informace, kde všude váš partner/partnerka/rodič/syn/dcera má pojistky, jaké jsou podmínky plnění a pomůže vám s nahlášením pojistných událostí.
Další téma, které jsem s ní řešila, byla otázka revize mých pojištění: "Mám teď všechno dobře nastavené? Své životní pojištění? Nyní jsem jediný živitel rodiny a potřebuji mít jistotu, že pokud by se i se mnou něco stalo, děti budou zajištěné a budou mít kde bydlet."
4 - Finance
Zde jsem se zaměřila na právní aspekty vzniklé situace a poradila se s naší finanční poradkyní.
Cílem bylo zmapovat, kde všude má manžel finanční závazky, a zjistit, na co jsou nastavené pravidelné trvalé příkazy (hypotéka, pojištění, výživné, poplatky a podobně). Případně jsem musela oznámit bankám a ostatním institucím potřebu odkladu plateb, například na první měsíc nebo dva, podle situace.
Záleží samozřejmě na tom, zda máte přístup k účtům a jaký máte přehled o společných závazcích. Výhodou je, když okamžitě víte a můžete zajistit platby například ze svých finančních prostředků alespoň na první měsíc nebo dva.
Pokud má osoba závazky jako výživné, může to být složitější problém. Záleží na vztazích s předchozími partnery a na vzájemné domluvě. Dokud však nejste soudem stanoveni jako opatrovník, nejste povinni tuto záležitost zatím řešit. Nicméně je tu i etická stránka věci. Snažila jsem se od první chvíle komunikovat s druhou stranou a plnit závazky výživného.
7 - Ostatní
Telefon: Další věc, kterou jsem musela vyřešit, byl manželův telefon a jeho číslo. Je na zvážení, zda číslo odpojíte nebo ho zatím ponecháte, ale je potřeba se zbavit finančních nákladů, které vznikají každý měsíc u operátora. Operátor by vám měl nabídnout tarif, kdy nebudete platit vůbec nic („nulový tarif“), který je určený právě pro takové případy. Neplatíte nic, pokud z telefonního čísla neuděláte odchozí hovor nebo nepošlete SMS.
Zvolila jsem tuto strategii z několika důvodů: věděla jsem, že manželovi na mobil chodí vyúčtování na některé služby a chtěla jsem mí v začátku přehled. To, zda do budoucna ponechám jeho telefonní číslo, je zatím otevřené a uvidí se podle jeho zdravotního stavu. Ale rozhodně bychom asi nechtěli, aby ho každý neustále kontaktoval s otázkami, jak se mu daří. Postupem času se uvidí a doufám, že si tohle pak manžel rozhodne sám.
Závěr: Je potřeba zajistit nulový tarif. Pokud je nemocný na tom dobře a může mít u sebe telefon, je to o domluvě s lékaři a nemocným.
Zvířata: Tady to bylo nejjednodušší. O naše dva psy jsem se vždy starala především já, ale s manželem jsme před necelými dvěma lety pořídili fenku loveckého plemene, protože je manžel i myslivec. Zvažovala jsem, co s ní, protože ze začátku jsem neměla ani pomyšlení dělat s nimi něco navíc kromě krmení, venčení a pohlazení. Zvažovala jsem možnost nabídnout ji zpátky chovateli na nějaký čas, ale nakonec jsem se rozhodla, že to neudělám. Začala být pro mě terapeutickým článkem v této situaci a tehdy jsem dostala myšlenku s ní složit canisterapeutické zkoušky, aby mohla později za manželem. Toto vše je nyní v procesu, není to tak jednoduché udělat z loveckého psa canisterapeutického.
Závěr: Pokud má nemocný nějaké zvíře, je potřeba se o něj postarat nebo zajistit dočasnou péči u někoho jiného.